Do Islingtonu se nejlépe dostanete metrem – na zastávku King’s Cross – St. Pancras vedou linky Picadilly, Victoria, Northern, Hammersmith & City, Circle a Metropolitan. Pak můžete ke kanálu dojít buď pěšky, nebo se svézt 1 stanici autobusy 17, 91 a 259 na zastávku Killick street. Odtud už uvidíte most přes kanál, za kterým se dá sejít rovnou dolů k vodě.

Trasa začíná u 0,5 míle dlouhého Islingtonského tunelu. Ten je přístupný jen po vodě a pěší turisté si musí udělat procházku horem přes Islington – stačí jen sledovat značky zasazené do chodníku. Nedaleko našeho začátku trasy a zastávky Killick street se nachází také London Canal Museum. Kdo se chce o londýnských kanálech dozvědět více, může zaskočit na návštěvu. Vstupné je 4 GBP.

Od tunelu se vydáte směrem na západ a podél kanálu dojdete až do oblasti Camden Town. Po cestě můžete obdivovat loďky uzpůsobené pro bydlení a také zajímavé domy v okolí kanálu. Když budete mít štěstí, uvidíte v akci také ručně ovládaná zdymadla, která si obsluhují sami majitelé lodí, když potřebují proplout. Čtvrť Camden Town je známá svými “alternativními” trhy, obchody a hudebními kluby. Přímo u kanálu se nachází Camden Lock Market. Pokud si chcete koupit něco na památku z Londýna, zde si určitě vyberete a bude to mnohem levnější, než v centru města. Seženete zde všechno možné od oblečení, přes různé módní doplňky, hudební nástroje, CD, suvenýry až po potraviny. Za zkoušku určitě stojí i některá z místních občerstveních, kde můžete vyzkoušet různá jídla snad z půlky světa.

Až se nabažíte trhů, vyražte dál podél kanálu směrem k Regent’s Park, kde se nachází Londýnská zoologická zahrada (vstupné 20 GBP) a pokračujte až na křižovatku kanálů do Little Venice (Malé Benátky), kde najdete další přístaviště plné různě barevných lodí a nespočet kaváren a restaurací. Odtud už je to kousek na stanice metra Paddington, či Warwick Avenue (Bakerloo line).

V případě, že nechete jít pěšky, máte další dvě možnosti, jak Regent’s Canal poznat. Můžete si půjčit kolo – podél celého kanálu se na něm dá pohodlně jet a po cestě je několik automatických půjčoven, takže stačí mít s sebou jen platební kartu a za pár liber můžete jet. Kolo pak vrátíte na konci cesty na nejbližší půjčovně. Druhá možnost je využít Water Bus, který jezdí mezi Camden Lock a Little Venice.

Národní park zabírá plochu takřka 30 tisíc hektarů. Systém 16 jezer propojených říčkami a vodopády je obklopen vápencovými pohořími Lička Plješevica, Mala Kapela a Medveđak. Výškový rozdíl nejvýše a nejníže položených jezer je asi 130 metrů. Odtokem z nejnižšího jezera začíná tok řeky Korana.

Jezera hrají mnoha barvami, což je způsobeno obsahem minerálů a mikroorganismů ve vodě, dopadajícím světlem pod různými úhly během dne a v neposlední řadě také nádherně čistou vodou.

Park leží asi 100 km jižně od Záhřebu, nedaleko hranic s Bosnou. Pravidelné autobusové linky sem jezdí jak ze Záhřebu, tak i ze Splitu nebo Zadaru. Jednodenní vstupné v hlavní sezóně stojí 110 Kn, zlevněné 55 Kn. V ceně vstupenky je využití elektrické lodě na jezeře Kozjak a jízdné okružního vyhlídkového vlaku. Vyhlídkový vlak ale projíždí z větší části lesem, takže z něj toho zase tak moc vidět není.

Nejlepší prohlídka parku je pěší a na výběr je několik značených prohlídkových okruhů, podle toho, kolik máte času. Na pohodovou prohlídku parku se vyplatí vyhradit si minimálně půlden času. Obejít větší část parku se dá i rychleji, ale je to docela fyzicky náročné (vyzkoušeno), obzvlášť, když začnete u spodních jezer. Určitě si na cestu vezměte alespoň menší občerstvení. Stánky s jídlem a pitím v parku sice jsou, ale není jich mnoho. Cesty okolo jezer jsou bez problémů schůdné a tam, kde není cesta jsou udělané dřevěné lávky.

Ubytování v okolí parku by neměl být problém ani když si dopředu nic nerezervujete. V blízkém okolí je několik velikých hotelů a v okolních vesnicích nabízí místní obyvatelé ubytování skoro v každém druhém domě.

V dnešní době je možné prohlédnout si “Archeologický Park Carnuntum” ve 3 různých lokacích zvaných Civilní část, Vojenské část a Muzeum Carnuntinum.

Civilní část

První je “Civilní” část, ve které jsou odhalené základy bývalého města a několik rekonstruovaných domů, Amfiteátr a Heidentor (Pohanská brána). Vše se nachází na západním okraji Petronella. Rekonstruované budovy – veřejné lázně a obytný dům – byly znovu postavené za pomocí metod, jež používali i Římané. Na ploše parku se pak zajímavě míchají vykopané ruiny s renovovanými Římskými budovami.

Několik minut pěší chůze od vykopávek se nachází trosky amfiteátru, který ve své době pojmul až 15 tisíc lidí. Údajně se jednalo o 4. největší amfiteátr v celé Římské říši.

Na dohled od tohoto Amfiteátru se pak nachází Heidentor – Pohanská brána. Monumentální brána, která se nacházela na vstupu do opevnění Carnuntum. V jejím středu se tyčila socha císaře Konstantina II. Postavená byla mezi lety 354 a 361.

Vojenská část

Z vojenské části města se zachovaly pouze trosky druhého amfiteátru, které najdete na okraji města Bad Deutsch-Altenburg. Tento amfiteátr byl zvláštní tím, že mohl být naplněný vodou a mohly zde tak probíhat i námořní bitvy. U trosek je i malé gladiátorské muzeum.

Muzeum Carnuntinum

Muzeum je také v městečku Bad Deutsch-Altenburg, pár metrů od břehu Dunaje. V muzeu jsou k vidění nejzajímavější vykopávky z okolí.

Vstupné a otevírací doba

Otevřeno je každý den od 9 do 18 hodin a to od poloviny dubna do poloviny listopadu. Do všech 3 částí stačí jediná vstupenka, kterou koupíte za 9 €. Aktuální ceny a otevírací dobu zjistíte na webu www.carnuntum.co.at.

Území je převážně vulkanického původu. Spolu s Alpami a Pyrenejemi je toto jedna ze 3 nejvyšších oblastí ve Francie. Povrch Auvergne pokrývají především pahorkatiny a vrchoviny. Značnou část území zaujímá vulkanický Centrální masív s nejvyšší horou Puy de Sancy (1885 m). Největší řeky v regionu jsou Loira, Dordogne a Allier. Nejvyšší vrchol Regionálního přírodního Sopečného parku je Puy de Sancy se svými 1885 metry. Pro ochranu pohoří, ale i bezpečnost návštěvníků byl zřízen Regionální přírodní Vulkanický park. V roce 2002 byl nově otevřen park Volcania. Nejznámějšími lyžařskými středisky v kraji Auvergne jsou Super Besse, Le Lioran a Le Mont Dore. Auvergne je též bohaté na výskyt minerálních pramenů a vod.

Ve starověku byl tento kraj územím keltského kmene Arvernů. V roce 52 př.n.l. vyvolal jejich vůdce Vercingetorix neúspěšné povstání Galů proti Caesarovi. Arvernové pak byli podřízeni římské říši, ale podrželi si autonomní postavení. Od 6. století je Auvergne samostatné hrabství. V 8. století bylo dobyto Karlovci. V roce 958 se opět osamostatnilo pod vládou rodu z Clermontu. Ve 12.- 13. století byla Auvergne postupně rozdělena na 4 části: země Auvergne, dauphinát Auvergne, Biskupství Clermontské a hrabství Auvergne. Po územních ztrátách ve 12. a 13. století bylo rozšířeno o nové majetky ve Francii, v roce 1445 přešlo pod rod La Tour, roku 1524 na Kateřinu Medicejskou a od roku 1651 do francouzské buržoazní revoluce na konci 18. století přešlo opět do držby rodu La Tour.

Clermont-Ferrand, krajské město v Auvergne, obývá 137 tisíc lidí. Ve městě je gotická katedrála ze 13. století, muzeum, knihovna, divadlo, opera, univerzita a automobilová závodní dráha Charade (8 km). Město Clermont bylo založeno Římany pod jménem Nemetum v sousedství oppida Gergovie jako nové středisko keltského kmene Arvernů. Od 4. století v něm mělo sídlo biskupství. Roku 1551 přešlo město z rukou biskupa do královské držby, v roce 1630 bylo spojeno se sousedním Montferrandem (ten vznikl v 11. století) s názvem Clermont-Ferrand. V roce 1870, za prusko-francouzské války sloužilo město jako sídlo Národního shromáždění. Clermont Ferrand je město černých domů a hlavně černé katedrály. Vyvřelá láva zde byla používaná jako běžný stavební materiál po dlouhou dobu. Během 20. století se Clermont proslavil značkou pneumatik Michelin. Bratři André a Eduard Michelinové zde poprvé použili kaučuk i na pneumatiky jízdních kol. I proto je zde nyní hlavním průmyslovým odvětvím výroba pneumatik.

Veřejnosti je v současnosti přístupná většina hradu a k vidění jsou i přísně střežené korunovační klenoty. Prohlídky jsou možné každý den mezi 9.00 a 17.30 (v neděli a pondělí až od 10.00). V zimních měsících se zavírá o hodinu dříve. Cena vstupného je 18,70 Liber pro dospělého a 10,45 Liber za dětskou vstupenku. Počítejte s tím, že prohlídka zabere minimálně 2 hodiny času.

Uvedu pár věcí, které byste si určitě neměli nechat ujít.

• The White Tower – centrální, nejstarší část hradu s expozicí.
• Korunní klenoty – v přísně střeženém a opevněném Waterloo Barracks uvidíte nejen současné, ale i dřívější korunovační klenoty. Focení je zde zakázáno.
• Yeoman Warders – strážci Toweru známí jako Beefeateři. Beefeater se jim říkalo proto, že jako královští strážci měli možnost sníst z královského stolu tolik hovězího, kolik chtěli. V současnosti se na tuto pozici mohou dostat jen zasloužilí vojáci, kteří slouží v armádě alespoň 22 let. Každou půlhodinu také začíná jedním z nich vedená prohlídka hradu, na které se dozvíte mnoho zajímavých informací a občas nějakou tu historku.

  

• Havrani Toweru – podle pověsti, když 6 Towerských havranů opustí Tower, království padne. Angličané si to tedy raději pojistili a přistřihli jim křidélka, aby nemohli létat. V současnosti jich je mezi zdmi hradu chováno 7. Havrani jsou přísně střeženi a je zakázáno je krmit.

  

• Středověký palác – místo, kde přespávali králové a královny na svých návštěvách hradu.
• Tower Green – místo, které sloužilo k diskrétním popravám vysoce postavených osob v království (např. manželky Jindřicha VIII. – Anne Boleyn a Catherine Howard).
• Ceremony of the Keys – tradiční zamykání bran hradu ve 22.05, které se posledních 700 let koná každý den v roce bez jediného vynechání.

Doprava k Toweru je nejlepší metrem na stanici Tower Hill, nebo pak autobusy 15, 42, 78 a 100. Nejbližší parkoviště pro auta a autobusy je několik minut chůze v Lower Thames Street.

Hydraulický zvedací mechanismus mostu poháněly masivní parní stroje. Zvedací části mostu se za jejich pomoci dokázaly otevřít až do maximálního úhlu 86 ° za jedinou minutu. V současnosti je hydraulika mostu poháněna místo páry olejem a elektrikou.

Rozestup mezi oběma věžemi je 60 metrů a věže jsou spojeny 2 krytými lávkami, které dříve sloužily pro pěší v případě, že byl most otevřen. Dnes je možné navštívit obě věže a lávky v rámci prohlídky mostu. Otevřeno je každý den mezi 10.00 a 18.30 (v zimních měsících 9.30 – 18.00). Vstupné pro prohlídku je 7 Liber pro dospělé a 3 Libry pro děti. Hlavní vstup a prodej vstupenek je v severozápadní věži (blíže k hradu Tower). S touto vstupenkou si pak můžete prohlédnout i bývalou strojovnu mostu.

K mostu se dostanete nejlépe autobusem 15, 42, 78, 100 a nebo metrem na stanici Tower Hill, či London Bridge. Od metra je to už ale o něco dále. Parkoviště pro auta je v ulici 50 Lower Thames Street.

Most si můžete nechat na přání i zvednout. Je to zdarma a je k tomu potřeba mít více než 9 m vysokou loď, která pod ním propluje…

Na Korčulu se dostanete jedině lodí. Nejlepší je zvolit trajekt z Orebiče z poloostrova Pelješac (53 kun za auto + 5,5 kuny za osobu), nebo z pevninského Drveniku (130 Kun + 25 za osobu). Na Korčulu také jezdí trajekt ze Splitu, nebo Dubrovniku, ale trvá to dlouho a stojí to více peněz, než dojet do prvních dvou zmíněných přístavů. Od přístavu pro trajekty je to autem do města jen pár minut. Z Orebiče také jezdí loď jen pro přepravu osob.

Do historického centra městečka autem nezajedete protože do úzkých uliček se auta prostě nevejdou. Nejlepší je tedy zaparkovat na pobřeží na jednom z placených parkovišť, ze kterých je to do historického centra jen pár kroků. Historické centrum Korčuly obklopené hradbami ze 14. – 16. století je malé a bez problémů se dá celé projít pěšky během několika desítek minut. Ve středu starého města najdete goticko-renesanční katedrálu ze 16. a 17. století. Turistický ruch zde mimo jiné těží také z toho, že se zde pravděpodobně narodil Marco Polo.

Pokud si chcete zaplavat v moři, připravte se na kamínkové pláže. Místo je také vhodné pro windsurfing. V případě, že máte jachtu, je hned u historického centra přístaviště. Pro zahnání hladu je na pobřeží na výběr spoustu restaurací nabízející jak ryby a maso, tak i klasické italské těstoviny a pizzu.

Za svůj dnešní vzhled “vděčí” město převážně velkému zemětřesení, které roku 1667 nenávratně město poškodilo a zahubilo i několik tisíc obyvatel. Po zemětřesení bylo město opraveno a zachovalo se v této podobě dodnes. Za návštěvu kromě hradeb stojí také Knížecí palác, dubrovnická synagoga z 15. století a kostel sv. Blažeje.

Placa Stardun je hlavní ulice starého města, kde najdete spoustu obchodů a pořádají se zde hlavní městské akce. Na Stardunu je městská zvonice s kovovými postavami “Zelenci”, kteří odbíjejí celé hodiny. Před zvonicí se nachází Rolandův sloup (Roland byl údajně jedním z nejznamenitějších rytířů císaře Karla Velikého) a palác Sponza (mincovna, celnice, banka). Na druhé straně Placa Stardun je pak renesanční kostel sv. Spasitele (Sveti Spas) ze začátku 16. století a Onofriova kašna, jež byla součástí dubrovnického vodovodního systému.

Do historického centra se autem nedostanete, je tedy potřeba zaparkovat na jednom z věčně přeplněných parkovišť, nacházejících se za hradbami. Kromě auta se do Dubrovníku dostanete pohodlně také letadlem, protože Dubrovník má své vlastní Letiště (DBV). Dalšími možnostmi jsou autobus (ze Splitu do Dubrovníku jezdí linkový autobus každou půlhodinu), a nebo lodí. Trajkety sem jezdí ze Splitu, Korčuly, Rijeky a také italského Bari.